Retro databanka JOBO GIGA2 - 15.07.03
Rozlišení snímačů digitálních fotoaparátů se neustále slibně zvyšuje. Tím však značně stoupají nároky na paměťové karty, a tak bude zanedlouho nedílnou součástí vybavení digitálního fotografa i nějaká ta databanka. Test jedné takové záležitosti Vám právě nabízím.
Vývoj digitálních fotoaparátů jde neustále obrovskou rychlostí kupředu, co jste včera koupili bude mít zítra poloviční cenu a všichni se předhánějí ve výkonu svých čipů. To má však i svá úskalí. Pro můj první DF mi poměrně slušně stačila 64MB paměťová karta, ale po koupi nového aparátu, u něhož se na přiloženou kartu (16MB) nevešla ani jedna fotografie v té nejvyšší kvalitě, jsem byl nucen poohlédnout se po něčem novém. Takto to však může jít do nekonečna, a tak se jako vhodné řešení jeví nějaká pěkná databanka. V jednom z minulých článků jste se mohli seznámit se zkušenostmi Slávka s jeho 30GB X-drive a dnes bych Vám rád představil další typ, který jsem si zapůjčil od spřízněného Studia Moonlight, jemuž opět velmi děkuji.
Jedná se o poměrně nové zařízení německé firmy JOBO, s názvem GIGA2, jež je vyzbrojeno 30GB diskem (jsou i vyšší verze). Jednou z hlavních předností oproti dříve testovanému X-drive je komunikace přes rychlejší rozhraní USB 2.0 a možnost vložení vlastního disku s vyšší kapacitou. Databanka je schopna číst celkem ze sedmi různých typů paměťových karet, a to konkrétně CF I/II, MicroDrive, SD, MS (nevím, zda podporuje i nový typ MS Pro), MMC a SM. Zejména uživatelé nových Olympusů a Fuji tak zřejmě zapláčou se svými XD kartami, pro než by byl nutný adaptér na CF formát, který ovšem není zadarmo (tuším, že cca 1 400,- Kč).
Ukázkové foto databanky.
Musím přiznat, že mě tato hračka upoutala svým designem, který je úplně odlišný od „normálního“ stylu, s nímž se u podobných zařízení setkáváme. Je to tak trochu výlet do minulosti, ale opravdu jen zevnějškem. Databanka má pouze malý, černobílý display, na němž se dozvíte základní informace o právě probíhající akci či o stavu baterií a dvě černá tlačítka pro zapnutí, respektive pro zahájení přenosu dat z karty na disk. Nic více není třeba. (Další funkce některých databank typu barevný LCD, či možnost přímé prezentace přes dataprojektor nebo TV osobně považuji za zbytečný luxus.) Vespodu pak konečně najdete dva sloty pro vložení paměťových karet, které ovšem ani zde nejsou nijak chráněné, a tak se jimi snadno dostane dovnitř prach či drobný bloudící hmyz. Dosud jsem se ovšem nesetkal z žádnou databankou, která by něčím podobným disponovala - to to nikoho nenapadlo nebo je to nesmysl?
Jaká další tajemství se skrývají v krabici spolu s vlastní databankou? Dle očekávání v ní najdete Li-Ion baterii, stručný manuál, CD s ovladači, semišové pouzdro (zřejmě náhrada krytu slotů pro karty :-), adaptér/nabiječku a konečně cca 30 cm dlouhý (tedy spíše krátký) USB kablík. Instalace proběhla bez problémů neb na WXP nebylo nutno nic instalovat. Pro některé z ostatních případů jsou na CD přiloženy drivery (windows 98SE a výše, Mac 9.0 a výše). Hezké je, že výrobce neignoruje ani ostatní operační systémy a v manuálu uvádí i podporu Linuxu (kernel 2.4.0 či vyšší). Rovněž mě potěšil i stručný návod pro výměnu vlastního disku.
Příslušenství databanky.
Jak jsem již zmínil, zařízení má své zásoby energie uloženy v malém 3,6V Li-Ion článku s kapacitou 1800 mAh a s poměrně atypickým tvarem. Rovněž připojení baterie vyžaduje alespoň minimální zručnost. Doba prvního nabití článku byla cca 1 hodina, další pak cca 2 hodiny pomocí přiloženého adaptéru. Plně nabitý přístroj vydržel 1h 42 min, což by Vám dle naměřených rychlostí přenosu mělo stačit přibližně na 5GB dat. Po tuto dobu jste o stavu baterií informováni blikající ikonkou na displayi, avšak dle mého názoru poněkud zmateně. Pokud totiž databanka zrovna něco někam přenáší, blikají jednotlivé dílky ikonky podle okamžitého odběru a Vy se tak nedozvíte vůbec nic. Pokud je přístroj v klidu, ukazuje ikonka vcelku normálně.
Toliko tedy obecný popis a nyní již k vlastnímu měření přenosových rychlostí apod.
