O těžkosti žití ženy fotografa - 30.12.03
Fotograf je jistě velmi podivný živočišný druh. A když už máme ten konec roku, to bilancování a ohlížení se zpátky, pojďme se výjimečně podívat na ten okolní svět okem normálního člověka a ne skrz objektiv našeho milovaného fotoaparátu.
Přiznávám, tenhle článek vám asi moc fotit nepomůže, neřekne vám nic o clonách, časech ani hloubce ostrosti, ale na druhou stranu, trocha vnucené empatie vám rozhodně neuškodí. Předem musím podotknout, že nemám nic proti focení, kromě dvou případů: a) fotograf fotí mě, b) fotograf mě na focení tahá s sebou, což považuji za obzvláště krutý způsob mučení a mstění se za mytí nádobí, luxování a jiné oblíbené domácí práce.
Za poměrně krátkou dobu jsem vysledovala některé typické jevy náruživého fotografa, které se odvažuji označit za obecné a ve větší či menší míře platící pro všechny vášnivé lovce duší. Nejrozšířenější asi bude pojmenování svého miláčka určitou zkratkou vzniklou z počátečních písmen značky a nějaké „lozkošné“ přípony (Mimi = milovaná Minolta, Mic = milovaný Canon).
Dalším charakteristickým znakem je nenápadné, nevysvětlené, mizení peněz z rodinného rozpočtu, doprovázené nesmírně šťastným výrazem nad fotkami a dlouhými procházkami s foťákem (pracovně tento bod nazývám černá díra).
Vztah k foťáku se také mění stejně jako k ženě. Když je nový, je skvělý, má perfektní tělo, super čočku a ten objektiv! A jak se teprve drží! A všechno má tam, kde to člověk čeká (spoušť, ostření…). Vařit sice neumí, ale koho to zajímá? S ubíhajícími měsíci partnerství by si manžel občas teplou večeři (rozuměj výbornou fotku) i dal, ale ještě je stále oblouzen vlčí mlhou nadšení. Pak ale přijde tvrdý náraz na skutečnost, což (jak je u fotosite oblíbené) většinou bývá porovnání své krásky s kráskou někoho jiného, po čemž často přichází vystřízlivění a zjištění, že ten hledáček není až tak upřímný, čočka trochu šilhá, tělo je příliš robustní a ta spotřeba! Následuje promptní rozchod, odvoz k mamince (do bazaru) a pocit úlevy: „Ještě že jsem z toho vyklouzl tak lacino!“. Následně celá akce začíná znova, jenom s dražšími a dražšími předměty.
Také jsem zjistila jistou shodu mezi pejskaři a fotografy. Oba typy chodí venku, spíše se pomalu prochází a nenápadně pozorují vybavení (zvíře) toho druhého. Když přijdou blíže dají se do řeči (je to fena? vs. to je ten nový Canon?) a už to jede (oboje: vůbec mě neposlouchá, hrozně žere), po chvilce se rozloučí plni nových dojmů a informací (ta moje Fifinka je stejně nejlepší vs. ještě že mám toho svýho Mica).
A co je pro chlapy typické normálně, se u fotografa ještě násobí. Většinu tohoto mám (bohužel) z vlastních zkušeností: foťák se vším příslušenstvím není žádná malá záležitost, což se projeví hlavně na cestách. Bez něj to ale nejde, takže fotografovi na čtrnáct dní klidně stačí jedno tričko a jedny boxerky, hlavně ale že má dva blesky, tři objektivy (z toho samozřejmě jeden teleobjektiv) a deset filtrů. O hromadě baterek ani nemluvím.
Zapomínání takzvaných důležitých dnů (nesmysly jako narozeniny, výročí, narození dětí) je normální asi vždycky, ale všimněte si, že každý fotograf vám řekne přesně na den, jak dlouho má svůj přístroj, ale kdy má manželka narozeniny si nevzpomene ani za zlatý polarizační filtr.
Dále, fascinace přírodou. Když ho konečně vytáhnete někam ven a on zrovna nemá foťák (taková smůla!), tak vás žene domů nebo maximálně do nejbližší hospody, krásy okolí nevnímá a o znechuceném výrazu ani nemluvě. Jaká je to pak změna, když jde ven fotit. Každá větvička, kapička, kytička, včelička, bobulička je natolik jedinečná, nádherná a neopakovatelná, že se u ní musí zdržet minimálně 15 minut, přičemž polovinu času se roztéká blahem nad tou krásou.
A víte co je úplně nejhorší?! Když se takových fotografů maniaků sejde více najednou, například každý týden v hospodě, nebo na focení!!!
Klubu fotosite všechno nejlepší do dalších let, hodně skvělých fotek, vypitých piv, nových úžasných foťáků, tvůrčích členů a co je nejdůležitější - spruzených manželek, přítelkyň a dcer, protože jinak by vás to přece nebavilo!
[ln]
komentáře ke článku [12]
