Jak se cítí přeběhlík - 13.02.04
Ač jeden ze zakládajících členů fotosite.cz, zběhl jsem od digitálních fotoaparátů zpět k analogu a proto bych se s Vámi rád podělil o tom, jaké je to na jiném břehu :)
No, kde vlastně začít … toť otázka …
S dost značným pobavením sleduji časté a nekonečné diskuze o tom, která značka foťáků je lepší, jestli je důležitější víc megapixelů, nebo velikost čipu nebo něco úplně jiného, ovšem nejradši čtu urputné boje mezi příznivci analogové a digitální fotografie o tom, co je lepší, co má které výhody a tak … přestože to jsou diskuse vedené v rámci různých internetových fór, tak mívám dojem, že kdyby se jejich účastníci v tu kterou chvíli potkali, tekla by krev, praskaly kosti a největší business by měli ohledavači mrtvol …
Tak jsem se rozhodl, že se s Vámi podělím o své pocity, které zažívám poté, co jsem po cca jeden a půl roce intenzivního soužití s digitální fototechnikou všechno „zahodil“ a vrátil se zpět ke klasickému focení na film.
Jak se můj pohled na digitální techniku vyvíjel se můžete dočíst v mých předchozích příspěvcích „epilog aneb kam až to všecho může vést“ a „Olympus E20 rukou uživatele“.
Zkrátím to … díky svému kdysi milovanému Olympusu E20 jsem se vrátil pred zhruba dvěma lety k focení, kterému jsem se velmi intenzivně věnoval jako študent gymnázia a poté i na vejšce. Potom nic moc, občas pár fotek, ale spíš jen příležitostně.
Pak jsem si pořídil E20 a vrátil se ke starému koníčku. To bylo radosti. To bylo nadšení. To bylo pokusů. To bylo nocí probdělých u počítače při editaci i prohlížení fotek … Focení jsem si užíval.
Najednou jsem ale začal nějak postrádat to, co jsem znal z dob, kdy jsem fotil na „klasiku“. Měl jsem totiž v počítači kvanta fotek. Některé lepší, některé horší …, ale neměl jsem jich moc na papíře. Nebylo moc co ukazovat …ne vždycky s sebou tahám noutbůka, navíc se k jeho obrazovce moc lidí nevejde …. manželka nadávala, že máme fotky nového přírůstku v rodině v „nějakým zas…ým“ počítači ale podívat se na ně nemůže, ani je vzít ukázat kamarádkám … :-))))) (ženáči rozumí ….. :-))
Když jsem chtěl vytisknout fotky v rozumné kvalitě (doma mám naštěstí kvalitní fototiskárnu), tak to znamenalo další noc u počítače .. přiznejme si, přátelé, že fotky z digitálu k vytištění na větší formát potřebují alespoň trochu péče v grafickém editoru …
Dospěl jsem k přesvědčení, že sice po pořízení slušného digitálního foťáku je focení prakticky zadarmo (neutrácí člověk za lab, filmy, ….. ), ale zapomíná se na jednu, pro mne klíčovou, veličinu - čas (a můj čas je pro mne hooooodně drahej).
Focení je pro mne koníček, relaxace, způsob jak si vyčistit hlavu a zapomenout na stres, kterého mám každý den v práci tolik, že by to stačilo tak pro pět lidí … každý den strávím v práci u počítače několik hodin (velmi intenzivních hodin) a začalo mi trochu vadit, že mě můj koníček zase přitahuje k počítači a nutí mne trávit u něj další čas. Postupně jsem začal zjišťovat, že sice fotím protože mne to baví, ale pak si fotky sotva na počítači prohlídnu …
Pak pohár trpělivosti přetekl a veškeré digitální vybavení jsem ze dne na den prodal a pořídil slušné vybavení na focení na kinofilm.
Dost jsem byl na vážkách, jestli jsem udělal dobře … po čtyřech měsících návratu ke kinofilmu musím říct, že jsem čím dál tím víc spokojen. Foťák s sebou tahám prakticky stejně jako předtím Olyho. Ano, udělám podstatně míň snímků, nicméně mám pocit (myslím že oprávněný), že těch povedených je nějak víc…
Focení na film je pro mně mnohem větší dobrodružství … musím se hodně snažit „to“ pořádně naštelovat a rozmyslet, abych měl jakous takous jistotu, že pak na papíře z labu nebude úplná sračka, ale rozumně vyvedená fotka.
Takže … s analogem jsem si začal focení zase užívat … když nafotím pár filmů, donesu je do labu a nechám si udělat fotky … a mám výsledky svého snažení v ruce … ty, které se mi opravdu líbí, si nechám udělat trošku větší, typicky 20x30 nebo 26x39 a buď si je dám na paspartu a schovám, nebo je dám někomu komu se líbí … a když chci dát nějakou vybranou fotku někam na web, tak si to nad papírovou fotkou nejdříve pořádně rozmyslím, pak naskenuji negativ a v editoru rychle upravím (i když ono v takovém případě toho není moc co upravovat, že … )…
Čili:
- Rapidně se změnil poměr času, který věnuji samotnému focení a který „postprocessingu“, a to výrazně ve prospěch kinofilmu.
- Mám v ruce fotky. V ruce, ne v počítači.
- Jediné, co mně zatím chybí, je okamžitá zpětná vazba .. i když lab, který používám, mi fotky dělá do 24 hodin k naprosté spokojenosti …
- Baví mne to, baví mne to, baví mne to (a vvvoooovooo tooottttoom tttoo jjjjeee, nnnnneee?)
A to jsem se ještě nedostal do stadia, kdy si budu fotky dělat sám doma…. jednak nemám tolik času a jednak manželka zatím koupelnu intenzivně brání … ale to přijde … :)))))))
Takže … focení zdar, ať je to focený čím chce … :-)
[sm]
