Expoziční kouzla - 02.05.04
Každý jistě už někdy slyšel o střední šedé, šedé tabulce, expozičních korekcích, atd. K čemu to ale je a co se tím dá ovlivnit, to už občas někomu uniká. Tak se podíváme na základy o expozici a korekcích.
Různí výrobci (Canon, Nikon, Minolta, Pentax, Olympus, Panasonic), různé fotoaparáty (kompakty, zrcadlovky, kinofilm, digitál), různé způsoby měření (bodové, se zvýhodněným středem, multi-segmentové). Jedno mají ale všichni společné. Expoziční „zařízení“ ve fotoaparátech je kalibrováno na střední šedou. Nebudu snažit předstírat, že přesně vím co a jak funguje, protože bych se sám pouštěl na tenký led. Rád bych ale na pár ukázkách názorně předvedl, jak měření funguje. Stačí nám k tomu černý, šedý a bílý papír. Já jsem konkrétně použil šedou tabulku (z jedné strany šedá, z druhé bílá), která byla přiložena u čísla 35/2003 PhotoLife (viz. photorevue.cz) a černý papír. Zkuste si sami vyfotit bílý, šedý a černý papír (tak aby vyplňoval celou plochu hledáčku. U bodového měření stačí, když vyplňuje plochu vyznačenou pro bodové měření) bez expozičních korekcí a porovnejte výsledky. Zjistíte, že z bílé, šedé i černé se na výsledné fotografii stala pouze šedá.
Fotografie bílého, šedého a černého papíru bez korekcí.
Tímto pokusem vlastně zjistíte, že expoziční automatika u vašeho fotoaparátu funguje správně. Fotoaparát nepozná, jestli fotí bílý papír, nebo je to hodně nasvětlený šedý papír (na který je zkalibrován). Taktéž u černého papíru nepozná, je-li tento papír černý, nebo je to hodně málo nasvětlený šedý papír. U bílého papíru tedy „světlo“ ubere, u černého přidá. Prostě si to přizpůsobí na „svou“ šedou.
Jak tedy dosáhnout na výsledné fotografii bílého papíru opravdu bílého a černého opravdu černého? Je to jednoduché. Stačí použít korekce. Většina digitálních fotoaparátů (ať už kompaktů, nebo zrcadlovek) má korekce od -2EV do +2EV. Výjimku tvoří zrcadlovky Nikon, které mají rozsah korekcí od -5EV do +5EV. Nicméně rozsah od -2EV do +2EV je pro běžnou práci „dostačující“.
Tak teď se tedy podíváme na to, jak dojít k požadovanému výsledku:
- Změříme expozici pro bílý papír, nastavíme korekce na +2EV a vyfotíme. Proč plusové korekce? Automatika udělá z bílého papíru šedý, takže naším cílem je ho opět ZESVĚTLIT, proto použijeme korekce do PLUSU.
- Změříme expozici pro černý papír, nastavíme korekce na -2EV a vyfotíme. Proč mínusové korekce? Automatika udělá z černého papíru šedý, takže naším cílem je ho opět ZTMAVIT, proto použijeme korekce do MÍNUSU.
Fotografie bílého, šedého a černého papíru s korekcí.
Takže teď jsme vlastně provedli tento „návrat“:
- bílá (papír) → šedá (měření) → bílá (fotka)
- černá (papír) → šedá (měření) → černá (fotka)
No a když už jde korekcemi „vrátit“ bílý i černý papír do původního stavu, lze také pokračovat v řadě:
- bílá (papír) → šedá (měření) → černá (fotka)
- černá (papír) → šedá (měření) → bílá (fotka)
Toho lze dosáhnout opačnými korekcemi. Tedy po změření expozice pro bílý papír použít korekci do mínusu (-2EV) a naopak po změření expozice pro černý papír použít korekci do plusu (+2EV). Výsledek bude vypadat asi takto:
Fotografie bílého a černého papíru s korekcí.
Věřte tomu, nebo si to sami vyzkoušejte, ale „bílá plocha“ byl skutečně černý papír a „černá plocha“ byl původně papír bílý.
Když se tedy ještě vrátím na začátek, tam padl pojem „šedá tabulka“. Co to je, k čemu a jak se používá je dobře vysvětleno v čísle 36/2003 Photo Life, nebo je celý článek na internetu (viz. photorevue.cz).
No a pochopitelně je zde prostor v komentářích pro vaše reakce - doplňující, upřesňující, kritizující, atd…
[ph]
