Kam na výlet - České Švýcarsko - 05.10.04
Jetřichovice - Mariina skála - Vilemínina stěna - Purkartický les - Rudolfův kámen - Pohovka - Česká silnice - Šaunštejn (odbočka) - Vysoká Lípa - Dolský mlýn - údolí Jetřichovické Bělé - Jetřichovice = cca 15 km.
Členové fotosite.cz se vydávají na výlety nejen společně, ale i zvlášť. I když tady slovo „zvlášť“ není zrovna na místě, neboť přítelkyně je taky registrovaným členem na Fotosite.cz a tento výlet absolvovala se mnou. Vydali jsme se na víkend za krásami národního parku České Švýcarsko. Tato malá část na severu ČR nám učarovala a tak jsme se sem vydali již druhý rok po sobě.
Jako výchozí bod trasy jsme měli penzion Na výsluní ve Vysoké Lípě. Celou naučnou trasu jsme tedy začali (i skončili) přibližně v polovině a vydali jsme se druhým směrem. Tedy z Vysoké Lípy na Šaunštejn.
Z vysoké Lípy na Šaunštejn je to cca 1 km příjemné chůze. Kousek pod Šaunštejnem začínají mírně nepříjemné schody (jsou vyšší, než je normální člověk zvyklý:-)). Ale ta „správná atmosféra“ Loupežnického hradu začíná ve chvíli, kdy jsme se vrhli do útrob skály a snažili se vylézt nahoru na vyhlídku. Kdo trpí klaustrofobií, rozhodně mu nedoporučuji vydávat se na Šaunštejnskou vyhlídku. Chvílemi je to opravdu „těsné“. Ale ten, kdo se na vyhlídku dostane, bude odměněn krásným výhledem na celé okolí - Jetřichovické skály, Vysoká Lípa, vrch Růžák, stolová hora mezi Hřenskem a Děčínem, atd.). Slézt dolů je pak ještě „zajímavější“, než cesta nahoru. Ale ten výhled stojí za to…
Po sestupu je potřeba se vrátit na rozcestí pod Šaunštejnem a vydat se směrem na východ po asfaltové cestě. Po cca 1,5 km je již odbočka doprava na úzkou lesní cestu zasypanou pískem z všudypřítomných pískovcových skal. Tato cestička se již pěkně vine podle skal (zelený mužík ovšem nikde netleskal:-)) ale pořád vede po vrstevnici. Až po cca 1,5km se začíná zvedat po ještě horších schodech než které vedly na Šaunštejn. To už jsme začali stoupat na Jetřichovické skály. Na vrcholcích skal jsou tři nádherné vyhlídky. První vyhlídkou je Rudolfův kámen. Na tu je asi nejhorší výstup ze všech tří vyhlídek. Ale tak jako všude, na vrcholu si řeknete:„ještě že jsem sem vylezl“. Z Rudolfova kamene je panoramatický výhled do celého okolí. Zde ale směrem na sever koukáme do Německa (Saské Švýcarsko). Hranice nijak vidět není (naštěstí žádný široký pruh bez stromů jako v jižních Čechách tu není) a Saské Švýcarsko je stejně krásné jako to České. Z Rudolfova kamene je opět příjemná cesta po vrstevnici až na Pohovku. Tam je možné odbočit z naučné stezky a jít přímo do Jetřichovic. Touto variantou byste se ale o hodně připravili. Na naučné stezce jsou totiž ještě dvě vyhlídky. Viléminina a Mariina. Z Vilémininy vyhlídky je sice krytý výhled na sever, ale i pohled do vnitrozemí (na Jetřichovice, atd.) stojí za to (jak jinak, že:-)). Mariina vyhlídka je kapitola sama pro sebe. Vysoká a úzká skála tyčící se přímo nad Jetřichovicemi. Na vrchu má skála šířku přibližně 3m a na ní je postavená chatka (také o šíři cca 3m). Pár metrů pod vrcholem je skála širší a dá se chodit i mimo zábradlím vymezenou cestu. O této vyhlídce se říká, že je z ní pohled na nejhezčí a nejromantičtější západ slunce. Ovšem dostat se sem na západ slunce je vcelku „zajímavé“. Cesta z Jetřichovic měří sice asi „jen“ 1,5km, ale zato je celá po schodech vysokých cca 0,4 - 0,5m. Vychutnat si na vrcholu západ slunce také znamená buď jít touto cestou zpátky dolů do Jetřichovic, což je za tmy docela odvaha, nebo zůstat nahoře v chatce spát a pak doporučuji hodně teplý spacák, protože chatka netěsní zrovna nejlépe a na vyhlídce hodně profukuje.
Nicméně my jsme byli na Mariině vyhlídce kolem druhé odpoledne a čekat na západ by bylo dosti zdlouhavé. Tak jsme pokračovali dále po naučné stezce. Sestupem do Jetřichovic jsme opustili Jetřichovické skály a dostali se k Jetřichovické Bělé. V Jetřichovicíh se jde kousek po silnici a do údolí potoka se odbočuje až na samém konci obce. Jako první nás „zaujal“ starý mlýn bez mlýnského kola a se satelitní anténou umístěnou na protější skále s kabely vedenými přes celé údolí:-). Poté, co jsme tento „mlýn“ minuli, jsme se ponořili do zalesněného údolí, ve kterém se vine překrásný potůček (Jetřichovická Bělá). Tímto údolím jsme došli až na rozcestí pod staletý dub. U něj je malý můstek, který byl první železobetonovou stavbou na území bývalého Rakouska-Uherska! No a pár metrů po proudu je Dolský mlýn. Natáčela se zde česká pohádka Pyšná princezna. Dnes jsou z mlýna již jen ruiny. Ovšem fotogenické ruiny.
No a od Dolského mlýna už zbývá vylézt úzkou soutěskou nahoru do Vysoké lípy a po chvíli jsme tam kde jsme byli. Tedy na začátku celé trasy. V nohou máme asi 15km a „několik“ metrů převýšení. Šli jsme „pohodovým“ tempem a celé nám to trvalo asi 7hodin. A to včetně zastávek na vyhlídkách, obědu v Jetřichovicích a také (asi hlavně) fotografických zastávek:-).
Pozn. - je dobré upozornit případné zájemce o výlety v těchto končinách, že se zde vyskytuje velké množství německy mluvících „turistů“, kteří se bohužel nechovají jako doma, ale pořád a všude řvou, křičí a vůbec všude JSOU. Pozor na infarkt si dejte také v Jetřihovicích ve chvíli, kdy se rozhodnete v některé restauraci, či penzionu poobědvat. Téměř vždy najdete první výraz v němčině a teprve druhý v češtině. Inu obchod zde na celé čáře vítězí. Také pozor na počasí, je-li hezky, je všude moc lidí (hlavně těch Němců), a když je ošklivo, tak hrozí, že někde uklouznete a způsobíte si nějaké zranění → chce to kvalitní obuv.
No a to je snad všechno. Jen ještě jedno mám připravené - vloni jsme byli na stejném místě, ale výlet jsme podnikli na druhou stranu, tedy směrem na Pravčickou bránu, Hřensko, Tichou a Divokou soutěsku…ale to až příště.
Doufám, že se vám fotky budou líbit a že se třeba někdy v Českém Švýcarsku potkáme. Nejen já uvítám i další tipy v komentářích ke článku…
[ph]
