Kam na výlet - České Švýcarsko I - 10.01.05
Je sice čas zimy, ale proč již teď nezačít pomalinku plánovat kam na výlet na jaře nebo v létě. Opět se tedy podíváme do nádherného parku České Švýcarsko. Vysoká Lípa - Šaunštějn - Mezní Louka - Pravčická brána - Hřensko - Tichá soutěska - Divoká soutěska - Vysoká Lípa = cca 26 km.
Opět se, alespoň na stránkách, vrátíme do Národního parku České Švýcarsko a do letních měsíců. Tato trasa sice předcházela předchozímu článku, ale psaná je až teprve teď, s více než ročním odstupem.
Výchozím bodem byl, jak jinak, penzion Na Výsluní ve Vysoké Lípě. I první kilometry trasy jsou shodné s naučnou stezkou Jetřichovické skály. Přesněji řečeno, trasy jsou shodné až k Šaunštejnu. Tam se naučná stezka vrací na rozcestí a pokračuje východním směrem. My jsme ale pokračovali směrem na západ. Nepokračovali jsme ale po červené trase, která vede na Mezní Louku přes Malou Pravčickou bránu, ale šli jsme po trase žluté. Sice to bylo nedopatření, ovšem večer po návratu, jsme byli rádi, že jsme natrefili na začátku na méně náročnou trasu. Žlutá trasa vede příjemnou lesní cestou, s minimálním převýšením a po pár kilometrech se napojuje na silnici vedoucí z Vysoké Lípy do Mezní Louky. Na silnici doporučuji dávat si pozor na auta, která dost často jezdí jako by byla právě v nejlepších pasážích na nějaké rally. V Mezní Louce se ale od silnice na dost kilometrů odpojíme. Vydáme se totiž po červené trase na Pravčickou bránu. Nenechte se odradit počátečním velkým převýšením. Většina cesty je pak již méně náročná. Navíc jsou z celé trasy nádherné výhledy na okolní pískovcové útvary, do vnitrozemí a směrem na Hřensko. V pohodě se takto dostanete až pod Pravčickou bránu. Tady ale opět musím připomenout „obrnit se proti turistům!“. Pravčická brána je velmi známá a hojně navštěvovaná zejména německými turisty. Ne že by se Češi chovali jako neviňátka, ale to co si dovolí Němci občas bere dech..:-(. Nicméně zkuste si nenechat zkazit náladu ostatními „bytostmi“ a vydejte se na prohlídku Sokolího hnízda a vyhlídek nad ním. Připravte se ale na vstupné v podobě několika desetikorun (už přesně nevím kolika) a také na to, že na vyhlídky se může jen v denní době (opět už bohužel nevím do kolika). Takže kdo přijde pozdě, nebo bez peněz, bude mít smůlu. Vyhlídky jsou nad sokolím hnízdem celkem tři a při dobrém počasí počítejte s tím, že se na každé pěkně zdržíte (jako my:-).
Poté, co jsme se dostatečně pokochali krásnými výhledy jsme se vydali dále po červené směr Hřensko. Tento několikakilometrový úsek je celý z kopce a vine se z části v lese, z části pak po silnici. Hned na začátku Hřenska zleva přitéká Kamenice, podle které vede naše zpáteční cesta. Od teď nás vlastně čekalo už jen jedno výraznější převýšení, a to až téměř na konci trasy. Takže „výšlap“ podle Kamenice jsme si pěkně v klidu vychutnali. Navíc s „lodičkovým“ spestřením. Kamenice protéká Tichou a Divokou soutěskou, ve kterých není žádná turistická stezka. Takže jinak než po vodě (nebo vodou) se dále nedostanete. Na lodičkách jistě užijete dostatek legrace, neboť „kapitány“ a zároveň průvodce dělají vcelku vtipní „pánové“. Dovíte se mnohé o okolních skalách - kde že to stojí jaká rozhádaná rodinka, kde že má had oba konce svého předlouhého těla a i to, že nahoře nad jednou ze soutěsek je hostinec a hosté chodí na toaletu do jakési nádrže…proto ten krásný vodopád, známý z tolika fotografií…:-).
[ph]
